POSLEDNÍ DOPISY

_Příběh Jana Zajíce

06/ POSLEDNÍ DOPISY

Prohlášení

Svou promluvou se snaží vyburcovat ostatní spoluobčany, aby se postavili nastupující normalizaci. Jan zde zdůvodňuje a vysvětluje svůj čin.

Přesný přepis prohlášení

Občané republiky Československé!
Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše svědomí jako pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný, anebo snad že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: „Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno kolik.“ Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: „Smrt není zlá, strašné je jenom umírání.“ A toto je pomalé umírání národní svobody. Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým na věky půjdeš. Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! Stávkujte, bojujte! „Kdo nebojuje, nevítězí!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj! Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnějšímu Československu! Měli jsme dvě šance a obě jsme promarnili! Vytvářím šanci třetí! Nezahazujte ji! Jen tak budu žít dál. Umřel jen ten, kdo žil pro sebe!

Jan Zajíc

Dopis rodině

Přesný přepis dopisu adresovaného rodině

Maminko, tatínku, bratře a sestřičko!
Až budete číst tento dopis, budu buď už mrtev, nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem vám ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejvyšší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí tím víc, aby mě mohl víc mstít, a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať už je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás, ani to, co jsem měl přes to všechno tak rád. Odpusťte mi, že jsem se s vámi tolik hádal. Jackovi posílám zpátky jeho fotku, měl jsem ho moc rád a vážil jsem si ho. Nejenom jeho, ale vás všech. Nenechte ze mne udělat blázna. Pozdravujte kluky, řeku a les. Sbohem a odpusťte

Honza

P.S. Odpusťte mi chyby. V tom rozrušení… Pohřeb ať mám v Praze – kvůli lidem, bude jich moci více přijet. Bude to manifestace světu.

Návrat k sebeupálení Jana Palacha

Autor prohlášení v textu zmiňuje, že i přes radikální sebeobětování studenta Jana Palacha se život společnosti vrací do starých kolejí. Jan se v prohlášení sám nazval v pořadí druhou pochodní, a tím vědomě navazuje na předchozí Palachův čin. Již samotné místo – Václavské náměstí – se shoduje s místem prvního protestu. Při srovnání dopisů Jana Palacha a Jana Zajíce nalézáme shodné znaky. Oba se obrací na nejširší veřejnost s myšlenkou probudit a vyburcovat lid. V jednom z posledních dopisů Jana Palacha, který byl nalezen na studentské koleji mezi jeho osobními věcmi, jsou navíc obsaženy vize, kterých chce dosáhnout.

Přesný přepis dopisu Jana Palacha

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem.

Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: Okamžité zrušení cenzury
Zákaz rozšiřování Zpráv
Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.

Pochodeň č. 1

P.S. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.

Třetí dopis

V týdnu před Palachovým pohřbem (konal se v sobotu 25. 1. 1969) probíhala pod rampou Národního muzea na Václavském náměstí hladovka na podporu požadavků Jana Palacha. Na této protestní akci se Jan nejvíce sblížil s Oldřichem Vítem, který po několika letech prohlásil, že se mu již zde Jan svěřil se záměrem upálit se na protest proti okupaci. Jeden ze svých dopisů nechal Jan doručit právě Oldřichu Vítovi. Vít byl později vyhozen z vysokoškolských studií kvůli snaze prosazovat nezkreslené informování veřejnosti o Janově činu.

Přesný přepis dopisu

Oldřich Vít
Do vlastních rukou

Oldo,
ten, kdo se Ti prokáže tímto dopisem, jedná a zastupuje mne. Pokuste se, Oldo, vytisknout a rozmnožit blánu, kterou Ti přinese. Vyhlaste novou hladovku – od nás přijedou kluci a řeknou, co dál. Tu blánu musíš vytisknout, je strašně důležitá. Mohli by ze mne udělat blázna nebo psychopata.

Modli se za mne.
Sbohem

Jan Zajíc
Věrni zůstaneme

Čtvrtý dopis

Svůj úmysl upálit se Jan příliš netajil, věděli o něm několik dní předem jeho spolužáci, a nejpozději večer před činem i někteří vyučující či vychovatelé na internátě, kde bydlel. Tito svědkové posledních Janových dnů však nevěřili, že by takového činu byl opravdu schopen, a brali jeho výroky v tomto směru na lehkou váhu. K rodině se indicie o Janových záměrech vůbec nedostaly, nikdo ji včas neinformoval. Někteří přátelé se mu snažili jeho radikální rozhodnutí vymluvit a diskutovali s ním, ovšem od plánu, jak se ukázalo, ho neodradili. Jan se také obrátil na svou kamarádku Evu, studentku Gymnázia v Šumperku (tehdy Střední všeobecně vzdělávací školy), s žádostí, aby se stala „pochodní číslo 3“. Eva souhlasila. Pro zvýšení dopadu na veřejnost tak měla učinit 8. března, na svátek Mezinárodního dne žen. Jan jí před svým činem napsal dopis se vzkazem, aby se upálila v prostoru Národního muzea, na očích veřejnosti. K pochodni č. 3 nakonec nedošlo (tedy přesněji – nestala se jí Eva).

Přesný přepis dopisu

Ahoj, Evo!
Píšu ti ten leták. Rozšiř ho tak, aby nikdo nevěděl, že jsi ho rozšiřovala ty. Když to nepůjde, tak se na to vykašli – aby tě nechytili.

Občané republiky Československé, protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše svědomí jako pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mě někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný, anebo snad že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: „Když někomu stoupne voda nad hlavu, je už jedno kolik.“ Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: „Smrt není zlá, strašné je jenom umírání.“ A toto je pomalé umírání naší národní svobody. Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým na věky půjdeš. Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! STÁVKUJTE, BOJUJTE! „Kdo nebojuje, nevítězí!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj! Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnějšímu Československu! Měli jsme dvě šance a obě jsme promarnili! Vytvářím šanci třetí! Nezahazujte ji! Jen tak budu žít dál! Umřel jen ten, kdo žil pro sebe!

Lístek je od hlavního nádraží.
Namaž se a udělej to v muzeu.