„Jan Zajíc byl jedním z mála odvážných lidí, kteří po Janu Palachovi vyhlásili svou válku normalizačnímu, kolaborantskému režimu. Podobně jako Gabčík a Kubiš, vojáci spjatí s heydrichiádou, i on obětoval svůj život boji za svobodu a demokracii.

Ve své době se tito stateční lidé většinou nedočkali pochopení ostatních. Mnozí považovali jejich činy za zbytečné, provokující státní moc, v důsledku spíše škodlivé. Snad proto, že jejich mocný a tragický protest až nepříjemně připomínal slabost a přizpůsobivost tzv. mlčící většiny. Němé vůči totalitní moci a okupační armádě.

Československý komunistický režim se v roce 1989 nezhroutil jen v důsledku uvolnění kontroly Sovětského svazu po Gorbačovových reformách, ani po sílící kritice domácí i zahraniční opozice. Na jaře v roce 1989 (během tzv. Palachova týdne) a v den výročí okupace dne 21. srpna to byly právě nečekaně silné a neustále rostoucí protesty mládeže a studentů, které režimem otřásly. Stalo se něco, co nikdo nečekal. Studenti, připomínající si statečný protest obou Janů, probudili mlčící většinu, a tím přispěli k pádu totalitního komunistického režimu. Činy Jana Palacha a Jana Zajíce tak po dvaceti letech zcela nečekaně ukázaly nejen svůj smysl, ale především svoji obrovskou sílu, která nakonec pomohla zlomit tehdy ještě stále silnou totalitní moc.“

Jaroslav Zajíc, bratr Jana Zajíce, rok 2014


Putovní výstava o Janu Zajíci přináší autentický pohled na jeho čin v širších souvislostech. Studentky a studenti šumperského gymnázia se pokusili svou perspektivou zachytit a pochopit podstatné okolnosti činu Jana Zajíce a jeho životní příběh srozumitelně předložit svým vrstevníkům. Základním motivem výstavy je snaha přiblížit osobnost a myšlenkový svět Jana Zajíce. Vykresluje rodinné zázemí vítkovského občana a studenta šumperské průmyslovky. Nabízí podstatnou část jeho básnické tvorby, odhalující autorovo nitro a osobitý duchovní rozměr. Výstava se zabývá činem samotným, cituje dopisy na rozloučenou, zrcadlí atmosféru pohřbu a sleduje mediální odezvu na Janův akt nejvyššího sebeobětování. Opomenuty nejsou informace o následcích události pro celou rodinu i o tom, jak se Janova památka připomíná v současné době. Širší historické souvislosti zajišťuje prostor věnovaný srpnové okupaci a období normalizace. Od tragického vyústění životního příběhu Jana Zajíce uplynulo 25. února 2014 přesně 45 let.


Autorský tým: studenti semináře „Moderní dějiny“ na Gymnáziu Šumperk – Marek Bullawa, Jiří Černý, Marie Effenbergerová, Žaneta Frolová, Václav Havlíček, Veronika Henzelová, Pavel Juránek, Renata Kohoutová, Kristýna Kucharčíková, Daniel Morávek, Peter Nedělník, Hana Novotná, Martin Novotný, Nikola Potyšová, Adam Prem, Michaela Theimerová, Tereza Urbanová, Šárka Zacpálková
Metodické vedení a celková koncepce výstavy: Tomáš Hlavsa (Gymnázium Šumperk)
Grafické zpracování: Jiří Sovadina
Zvuková nahrávka: Filip Vlček
Příprava WWW: Petr Kobylka (VOŠ a SPŠ Šumperk)
Fotografie: archivy spolupracujících institucí a soukromé archivy
Poděkování patří: rodině Zajícově, Miloslavu Svatoňovi, Tomáši Bursíkovi, Lubomíru Kotkovi, Evě Draisaitlové a Evě Pálkové
Spolupracující instituce: Vlastivědné muzeum v Šumperku, Archiv bezpečnostních složek, Český rozhlas, VOŠ a SPŠ Šumperk