Jak se změnila Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola v Šumperku od doby Jana Zajíce? Jak v čem. Dostala jinou vnější podobu a okna a přístavbu v konturách původního půdorysu. Letos zase bude mít jinou fasádu a vybavení, stejně jako se proměnily názvy oborů a malinko i název samotné školy. Fyzicky se však nepohnula ani o píď – stojí tam, kde stála. V současnosti se na ní dá studovat technické lyceum, elektrotechnika, strojírenství, informační technologie a výtvarné obory – grafický a průmyslový design. Ale ať už technika a způsob studia podléhá trendům doby, stále do ní chodí rozcuchaní žáci, kteří žijí své příběhy a řeší problémy svého věku, a pořád se v ní najdou přemýšlivé povahy, které by chtěly změnit svět. Kupodivu i restaurace Pod Kaštanem, nebo jak se říká „U Dácka“, je stále nadosah. I učitelé jsou stejní – mladší, starší, lidsky přístupní i trochu pedanti, stále vedoucí nikdy nekončící boje nad písemkami a veškerým školním rámusem. Konflikty před zdmi kasáren vystřídaly souboje s konzumními lákadly, občasné stížnosti na dospívající hloučky zabrané do diskuzí: Kdo, s kým, kde a jak?

25. února se školní život vždy na chvíli zastaví, na pár desítek minut, na vzpomínku, na lepší prohlédnutí busty Jana Zajíce od Olbrama Zoubka, kolem níž se prochází každý den. Tak nějak podvědomě je jasné, že tam je. A je to dobře, protože jsou události, které vzbuzují otázky, myšlenky a dotazy tak, jako tento příběh našeho studenta, Jana Zajíce.